Národní park České Švýcarsko – krajina skal, vody, lesa a lidských příběhů

Národní park České Švýcarsko leží na severu České republiky při hranici se Saskem. Byl založen 1. ledna 2000 a s rozlohou téměř 80 km² je nejmladším národním parkem v České republice. Na německé straně na něj přímo navazuje Národní park Saské Švýcarsko, takže společně tvoří rozsáhlé přeshraniční území známé jako Českosaské Švýcarsko. Pro návštěvníka je to krajina hlubokých lesů, skalních měst, soutěsek, vyhlídek a romantických cest, ale zároveň také velmi citlivé území, kde se potkává ochrana přírody, turistika a každodenní život místních obyvatel.

Základní podobu krajiny určují především křemenné pískovce svrchnokřídového stáří. Českosaské Švýcarsko je součástí širší oblasti Labských pískovců, které vznikly v dávném mořském prostředí a byly po miliony let modelovány vodou, mrazem, větrem, gravitací a zvětráváním. Výsledkem je mimořádně členitý reliéf skalních stěn, věží, roklí, převisů, skalních bran, úzkých soutěsek a plošin. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, největší pískovcová skalní brána v Evropě, která se stala symbolem celého národního parku. Kromě ní však území nabízí i množství méně nápadných, ale stejně cenných forem pískovcového reliéfu, například povrchové voštiny, skalní dutiny, římsy, pukliny a rozsedliny.

Geomorfologicky je park krajinou výrazných kontrastů. Nad hlubokými údolími se zvedají skalní masivy a vyhlídky, zatímco v úzkých roklích panuje chladnější a vlhčí mikroklima. Místy do pískovcové krajiny vstupují také třetihorní vulkanické horniny, které vytvářejí nápadné vrchy a dávají krajině další prostorovou rozmanitost. Typickým příkladem je Růžovský vrch, často označovaný jako dominanta Českého Švýcarska. Právě spojení pískovcových skal, hlubokých údolí, izolovaných vrchů a lesních porostů vytváří charakteristickou atmosféru území.

Vodní režim je pro Českosaské Švýcarsko zásadní, i když se na první pohled může zdát, že jde spíše o suchou skalní krajinu. Kvádrové pískovce jsou velmi propustné a dobře přijímají srážkovou vodu. Oblast je proto chudší na stojaté vody, ale významná z hlediska podzemních vod. Území představuje celý hydrogeologický cyklus: vsakování srážek, akumulaci a proudění podzemní vody a její vývěry v hluboce zaříznutých údolích. Hlavním tokem širší oblasti je Labe, které si územím proráží nejhlubší pískovcový kaňon v Evropě. Důležitými menšími toky jsou Kamenice a Křinice. Kamenice vytvořila v pískovcovém masivu mimořádně působivé soutěsky, zejména Edmundovu a Divokou soutěsku, kde se úzké říční koryto zařezává mezi vysoké skalní stěny. Tyto soutěsky patří k nejvýraznějším ukázkám dlouhodobého působení vody na pískovcový reliéf a zároveň k nejznámějším návštěvnickým místům Českého Švýcarska. Křinice vstupuje u Kyjova do pískovcového území a vytváří hluboké Kyjovské údolí lemované skalami.

Živá příroda národního parku je úzce svázána s členitostí krajiny. V hlubokých roklích a soutěskách se drží chladné a vlhké prostředí, takže se zde i v relativně nízkých nadmořských výškách vyskytují druhy typické spíše pro horské a podhorské oblasti. Na suchých a osluněných skalních plošinách se naopak uplatňují vřesoviště, brusnicová společenstva a druhy vázané na chudá písčitá stanoviště. Lesy, skály, potoky, mokřady, prameniště a otevřenější plochy vytvářejí pestrou mozaiku stanovišť, která umožňuje výskyt mnoha vzácných rostlin a živočichů.

Současná podoba lesů Českého Švýcarska je výsledkem velmi rychlé proměny, kterou urychlily probíhající změny klimatu, dlouhodobá sucha, kůrovcová gradace minulých let a následný rozsáhlý požár v roce 2022. Mnohé dospělé smrkové porosty, které zde byly v minulosti vysazovány, se ukázaly jako málo odolné vůči suchu, kůrovci i extrémním událostem. Přesto nejde pouze o tragédii, v národním parku je tato změna zároveň příležitostí k přirozené obnově pestřejších, druhově bohatších a do budoucna stabilnějších lesních společenstev. Na spálených a prosvětlených plochách už dnes nastupují pionýrské dřeviny, zejména bříza, osika, vrba jíva a postupně i další druhy, které mohou vytvořit základ lesa lépe přizpůsobeného teplejšímu a suššímu klimatu. Vývoj území tak ukazuje, že národní park není statickou kulisou, ale živou krajinou, kde přírodní procesy postupně hledají novou rovnováhu.

Národní park je významný také jako součást evropské soustavy Natura 2000. Evropsky významná lokalita České Švýcarsko chrání cenné přírodní biotopy i vybrané druhy, například vydru říční, lososa obecného, mihuli potoční nebo vzácnou kapradinu vláskatec tajemný. Významná je rovněž Ptačí oblast Labské pískovce, která byla vymezena zejména pro ochranu sokola stěhovavého, výra velkého, chřástala polního a datla černého. V území žije nebo hnízdí i řada dalších pozoruhodných druhů, například čáp černý, ledňáček říční, skorec vodní, různé druhy netopýrů a v posledních letech také vlk obecný, který se do krajiny vrátil ze sousedního Saska.

Pro návštěvníky je České Švýcarsko především krajinou mimořádných turistických cílů. Nejznámějším místem je Pravčická brána se zámečkem Sokolí hnízdo a vyhlídkami do okolní skalní krajiny. Velmi oblíbené jsou soutěsky Kamenice, Jetřichovické vyhlídky s Mariinou skálou, Vilemíninou stěnou a Rudolfovým kamenem, skalní hrad Šaunštejn, Dolský mlýn, Kyjovské údolí nebo oblast kolem Krásné Lípy. Návštěvník by však měl vnímat, že některé cesty nebo lokality mohou být dočasně uzavřené nebo omezené, například z důvodu obnovy území po požáru, pádu suchých stromů, hnízdění chráněných druhů nebo zvýšeného požárního rizika.

České Švýcarsko však není pouze přírodní scenérií pro výlety. Je to také domov místních obyvatel, obcí a podnikatelů, kteří v této krajině žijí, pracují a dlouhodobě se podílejí na jejím charakteru. Turismus přináší pracovní příležitosti, podporuje služby, ubytování, průvodcovství a místní ekonomiku. Zároveň ale znamená tlak na dopravu, parkování, hluk, odpady, pohyb mimo značené trasy a rušení citlivých druhů. Hledání rovnováhy mezi ochranou přírody, potřebami místních obyvatel a očekáváním návštěvníků je proto jedním z hlavních úkolů správy národního parku i celého regionu.